Mapa webu Česky English Deutsch

125 LET ŠKOLY - Z kroniky Střední průmyslové školy strojnické, Plzeň, část 10

Hlavní stránka / Úvod / Články / 125 LET ŠKOLY - Z kroniky Střední průmyslové školy strojnické, Plzeň, část 10

31.5.2010

125 LET ŠKOLY - Z kroniky Střední průmyslové školy strojnické, Plzeň, část 10

Průmyslovka na křídlech

V době první republiky vzrůstal společenský význam letectví (heslo „Vzduch je naše moře“). Nejen, že na plzeňské průmyslovce studovala celá řada osobností západočeského letectví, ale také pozdější váleční letci (podrobně např. H. Salz: Letectví a město Plzeň 2, popř. L. Vitík: Letectví a město Plzeň 3). Celostátní masová organizace s názvem Masarykova letecká liga (zal. 1926, dále MLL) podněcovala zájem o létání, o stavbu létajících modelů i o pilotní výcvik. V dílnách plzeňské průmyslovky byl tak postaven školní kluzák Skaut Standard 1932, předaný po vyrobení Plachtovému odboru MLL. Stavbu vedl dílenský učitel Josef Fischer. Tyto kluzáky se stavěly na 28 školách, s konstrukcí kluzáku se dílenští učitelé podrobně seznámili ve zvláštním kurzu. Autorem Skautu Standard byl Ing. Jaroslav Šlechta, významný letecký konstruktér a po válce zejména autor českých vrtulníků.
 
Jedním z absolventů školy, který zasvětil svůj život konstrukci letadel, byl Ing. Oldřich Haller (1893 – 1954), jinak též aktivní letec a činovník Západočeského aeroklubu (ZA). Průmyslovou školu ukončil maturitou v roce 1913. Jako student stavěl se spolužákem Františkem Šnáblem (také pozdějším funkcionářem ZA) závěsné kluzáky a dokonce se pustil do konstrukce leteckého motoru. Tříválec Hallerovy konstrukce, inspirovaný tehdy slavnými francouzskými motory Anzani, byl vyráběn ve školních dílnách (ve spolupráci se Škodovými závody) a po válce, která práce zbrzdila, vyzkoušen alespoň na zemi. V roce 1914 Haller nastoupil do Škodových závodů, kde pracoval ve zbrojovce, ale především také v konstrukci letadel a motorů, pokud existovala. Titul inženýr dostal později na základě praxe podle nařízení ministerstva veřejných prací, neboť vysokoškolské studium mu znemožnila válka. V roce 1919 se podílel na stavbě prvního československého letounu Bohemia B 5. Jeho celoživotním snem bylo sestrojení letadla s kolmým startem a vlastnostmi pozdějších vrtulníků. Tyto tzv. halleroidy byly ovšem slepou uličkou, nicméně autor jim věnoval obrovské množství času, energie i finančních prostředků.
 
Tři roky po Hallerovi, tedy v r. 1916, maturoval na plzeňské průmyslovce Karel Tomáš (1898 – 1967), pozdější konstruktér prvního československého proudového letounu L-29 Delfín a mnoha dalších známých a úspěšných letadel (např. Z-26 Trenér). Na rozdíl od Hallera, který byl uznán „pro službu se zbraní neschopný“, K. Tomáš narukoval, přeběhl na italskou stranu a sloužil u čerstvě zformovaných „pětatřicátníků“, jejichž pluk nesl přídomek Foligno. Po válce se už cele věnoval konstrukci letadel. Podílel se na letadlech slavného A. Šmolíka, pracoval jako šéfkonstruktér leteckého oddělení Ringhoffer-Tatra, konstruoval letadla pro Baťu ve Zlíně, byl šéfkonstruktérem v Otrokovicích, hlavním konstruktérem v Avii Čakovice, v Aeru Praha-Vysočany, ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Letňanech a vedoucím konstruktérem Strojíren VZLET v Letňanech.
 
Výrazem vzrůstající vážnosti letectví bylo zařazení předmětu letadla a letectví do osnov 4. ročníku. Došlo k němu ve školním roce 1937/38. Předmět vyučovali Ing. Arnošt Jindřich, později také Josef Liška a jako externisté též Vlastimil Veselý, podplukovník letectva v Plzni, a Oldřich Doležal, štábní kapitán letectva. Profesor Jindřich byl autorem učebnice (v současném fondu školní knihovny je jeden exemplář), vydané Ústavem pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol. Jedná se o zajímavý dokument (strojopis s ručně kreslenými obrázky), který podává ucelený výklad předválečných znalostí problematiky meteorologie, aerodynamiky, mechaniky letu, konstrukce a řízení letadla a účinků létání na lidský organismus. Arnošt Jindřich, plzeňský rodák, byl v roce 1946 přeložen na státní mistrovskou školu strojnickou v České Třebové a pověřen současně její správou.
 
Josef Liška, demobilizovaný poručík zbrojní služby (a absolvent průmyslovky v roce 1932), učil letadla a letectví v letech 1941-1945. Pravděpodobně jeho zásluhou se do školy dostalo letadlo (pamětník Ing. J. Pertlíček vzpomínal, že mu žáci říkali „Liškovo letadlo“), zachycené na jediné dochované fotografii z vestibulu školních dílen. Podle uspořádání krytu motoru by se mohlo jednat o stíhačku Letov Š 20, dvouplošník konstruktéra Aloise Šmolíka. Nosné plochy byly podle sdělení ing. Pertlíčka demontovány a uloženy vedle trupu. 1. 7. 1945 nastoupil J. Liška opět činnou vojenskou službu. Další osud „Liškova letadla“ se nepodařilo zjistit. „Liškovo letadlo“ nebylo prvním letadlem, které měla škola ve sbírkách. H. Salz v publikaci Letectví a město Plzeň (2. část) píše: „Koncem 20. let ZA ještě věnoval drak L-BIZK (imatrikulační označení – pozn. aut.) bez motoru místní skupině MLL v Táboře a blíže neurčené dva draky ze zrušených letadel jako učební pomůcky strojnické průmyslovce v Plzni a zvláště strojnické průmyslovce v Mladé Boleslavi, která měla letecké oddělení.“

Autor: Josef Gruber   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články


© 2011 Střední průmyslová škola strojnická a Střední odborná škola profesora Švejcara, Plzeň


RSS kanál  |  XML Sitemap    Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018


Všechna práva vyhrazena © 2018 NETservis s.r.o.